Toužím napsat knihu, toužím vynikat ve všem, co dělám. Je to otravný.

Už jste se někdy radovali z toho, že se vám něco nedaří? Pokud vůbec, tak asi málokdy, a navíc ještě ze srandy. „Když si nevíš rady, dělej humor,“ řekl možná někdy někdo, nevím, to je první, co mě napadne… Ale já si myslím, že by mělo být na řadě uvědomění.

Tak toužím po tom, abych byla dobrá doma, v práci, mezi domovem a prací, na začátku i na konci života, světa, i svých možností… Tak ráda bych přesvědčila spousty mladých lidí k tomu jít s kůží na trh, nebát se a následovat svá přání.

„Někdy se daří, a člověk to prostě není schopen vidět, zato když se nedaří, všichni hned zpozorní.“

 

Občas přemýšlím, zda je lepší zbavovat se svého flegma, nebo raději právě perfekcionismu… Spontánní odpověď je myslím jasná: „Jasně že perfekcionismu! Jsi perfektní? Tak nemachruj a uklidni se prosimtě…“ Je úplně fuk, co je lepší, anebo horší. Jde o nápravu, a ta není úplně jednoduchá nikdy.

Jenže pozorní a uvědomělí čtenáři už pochopili, že nejde být plyšákem, který vše zvládá, usmívá se u toho, nikdy se neopil, uběhne maraton, nerostou mu nikde chlupy, nikdy nebude jíst maso, protože to není dobrá cesta, a je pořád docela jako ze škatulky… Perfektní není nikdy nic, a pokud se zdá, že ano, je to opravdu pouze zdání. Někdo umí dobře maskovat, někdo třeba spíš chce dobře maskovat, a o to více se propadá uvnitř…

„Každý tak, jak myslí,“ říkávám, nebo si často jen v duchu myslím.

Já tedy tudy: každou chvíli v životě se snažím pozorně vnímat, a i když mě zrovna nebaví na sto procent, necítím vztek a nepodávám stížnosti. Občas se taky cítím jako blázen, směju se na celý kolo, a je to úžasný. Těším se na to, až za všechny své texty, které napíšu, události, které pořádám, koktejly, které namíchám, styling, který vytvořím, dostanu kritiku i chválu – někdy tak, potom zase jinak. Pokud bych celý život čekala na svou perfektní knihu, perfektní podnik, perfektní styl, mohlo by se stát, že se nedočkám. A k tomu mi doufám budou výbornými partnery moje intuice, tato platforma (konečně) a hlavně vy – čtenáři, kteří mi snad dáte ty vaše cenné zpětné vazby, a třeba se podělíte o své starosti, zkušenosti, které budou možnými náměty na moje psaní.

Ze srdce se těším na všechny lidi, kteří mou stránku navštíví, a pomohou mi k tomu, aby byl tento obsah kvalitní a žádoucí, byť ne perfektní.

Ať se nám všem daří! A nebo taky ne…

 

Simona
– redlips cocktail.