Tančím tango? Tančím tango. Tančíme. Spolu. Imaginace v tobě roste, viď? Já vím. Jenže já netančím tango v rudé kolové sukni a podpatcích, jak by se ti teď mohlo zdát. Nejdu přesné, ani stejné kroky s mužem, který na mě upřeně kouká. To tango, který si představíš i ty, jako každej. Je to sexy, já vím.
Ale my tančíme tango v obýváku. Bosy, bez chlapa. Dvě ženská těla v bludišti starých parket a nejen jich. Podpatky jsme už před nějakou dobou pověsily na hřebík.
Pořád docela mladý, unavený holky, který si potřebujou jenom trochu oddechnout. Jenže už aspirují na problém s rušením nočního klidu. Počkej! To je přece od desíti do šesti… Aha, už je sedm ráno. Tak to tančíme dál!
A řeknu ti víc. Jenom poslouchej. Přála bych ti mít taky takovou přítelkyni, jako mám naštěstí já! A přála bych si, a hlavně tobě, abyste se navzájem víc poslouchali. Protože co by, kdyby…
Probudila jsem se za chvíli, ještě nebylo ani poledne a začala jsem zběsile rychle uklízet vyvstalý bordel. Ona už vyběhla do práce. Hezky rychle. Já? Měla jsem ještě čas, a navíc jsem vždycky bytostně nenáviděla ten bordel a ulepený parkety od vylitýho pití s troškou popela. No spíš s hordou popela. A bůh ví čím vším ještě…
Ať je mi sebevíc blbě, tak prostě jdu a uklízím a u toho musím vypadat jako zuřící tygr, protože už toho všeho mám zároveň plný zuby. Zuřící a zároveň směšná, ještě opilá, nebo jak to nazvat. Hezký ani roztomilý to rozhodně nebude, ale zase kdo ví – co člověk, to názor. Máma celej můj život opakovala, že vožralá ženská je hnusná. Víš, že to tak je? Ale na to už jsi asi přišla sama. A víš co? Jsou mnohem hnusnější věci a situace. Dyť ti to vyprávím…
Nemáme hranice. Prostě nemáme. Nikdo z nás. Chlapi, ženský… Něco jinýho, holka moje, je, když se aspoň snažíš mít nějaký meze. Dodržovat trochu řád, nebo aspoň slušnost, nebýt pokrytec, nehrát si na to, že vyčníváš. Nikdo z nás fakticky nevyčnívá, a to si pamatuj. Pozor děvče! Fakt ne. Kladu ti to na srdce! A pokud si myslíš, že někdo je, nebo že snad ty sama jsi nějak speciální, tak na to rychle zapomeň. Prosím tě, nejvíc, čeho můžeš dosáhnout, je bejt slušná! Hlavně sama k sobě, sama pro sebe! To si pamatuj. Klidně dvanáct hodin ponocuj, nebo víc… Pij, bav se, tancuj a bav se a bav se a bav se! Ale potom zase hezky funguj tak, aby ses ze sebe nemusela jednou poblejt, když se ohlídneš zpátky. Funguj, a nestyď se. Ty se za sebe nebudeš muset stydět, ale musíš si dávat pořád pozor! S kůží na trh, holčičko, ať se ti daří.
Já nechci, aby sis myslela, že jsem zhrzená. Víš, kvůli těm kecům, že nikdo není výjimečnej. Ale zapšklá ženská? To já nejsem. Ta, co nevěří na hranice, na morální hodnoty, na to, že jsou třeba lidi pravý, opravdový a někdy dokonce snad hodný a ryzí. Já v to věřím, neboj se. Ale je to těžký, moc.
Já teda nevím, jak funguje štěstí, a jestli vůbec funguje, tak o tom si asi moc nepopovídáme, ale může se stát, že příště přijdeš ty, a něco se od tebe přiučím. To by mě bavilo. Doufám, že přijdeš.
Já se jenom na chvíli vrátím zase k tomu tanci. To tango bylo probuzení. O chlast mi nikdy nešlo, jak jsem říkala, jsou násobně horší věci než se ožrat. Stydět se za to, že si dám několik drinků, to už mě dávno přešlo. Víš, možná tím fakt lidi jenom splachujou veškerej opravdovej stud, kterej se jich nějakým způsobem dotýká. Zapomínají, i když je to jen na chvíli… Vodou stud asi nespláchneš, na to potřebuješ něco ostřejšího…
To bylo fakt něco. Úterní opilý tango. Člověk by řekl, že úterý je den o ničem. Ale já tohle úterý budu navždy milovat. A já doufám, že pochopíš proč. A že si budeš vážit všedních dní, stejně jako těch ostatních. Taky jsou stejně všechny v řadě a žádnej nevyčnívá, i když by se to mohlo zdát. Chápeš, že si klidně mezi úterým a středou protančíme celou noc, děláme bordel, rušíme okolí??? Možná jsme dokonce tím humbukem strávily víc času, než normálně v práci…
Bylo to vůbec tango? Někde se tam taky válela růže, asi pod stolem. To by ještě scházelo, strkat si jí do pusy a pořezat se o trny. No ale to by nebyla žádná bolest. Holčičko, stydět se, bolí mnohem víc.
Počkej, ten tanec! Tanec to teda byl, ne že ne! A pamatuju si trhavý pohyby. Já moc dobře znám tyhle opilý taneční kreace. Je to zábava, rozhodně lepší než chrápat na stole. Unavený těla se musí unavit ještě víc. No tak nakonec si vzpomínám, že to byl jakýsi pohyb, který se ani nedá klasifikovat. Hele to je jedno, není to důležitý. Můžu někdy napsat román o směšném výrazovém tanci, který se vyznačuje především nemotorností a je zpravidla nasáklý alkoholem. Ale teď k věci. Cítím se fakt blbě, hrozně ráda bych si takhle vyskakovala, a vím, že bych to zvládala, to mi věř. Já nemám, ani ve svým věku, problém se takhle bavit, pak zamést stopy mopem a jít do práce. Vlastně to znám možná nejlíp ze všeho. Ale teď už nevím, jestli mi to za to stojí. Teď jsi hlavně na řadě ty, a proto ti to vyprávím. Možná už nemám chuť se tak bavit, protože ambivalentní vztah k zábavě je dost divnej, a já to tak holt mám.
Vykřičník! Vždycky předtím, až do týhle naprosto obyčejný úterní noci, jsem se cítila provinile!
Přitom zábava, to je něco skvělýho přece. Opít se není tak nutný, ale patří to k tomu, ne? Taky to znáš? I ten chlap co křičel jak blázen z okna přes ulici, i ten to zná. Stačilo mu ukázat jedno malý, úplně maličkatý prso, a zalezl jako kukačka. Moje prso ne, její. Ona je kamarádka, a ráda dělá srandu, za to jí taky hodně uznávám. „Na, tady máš prsíčko frajere, a nezlob!“ No to je teda taky úroveň, že… No ale už je to dlouho, úsměvná vzpomínka. Bůh ví, co ten blázen viděl nebo slyšel…
No a co ta ženská, co v ten večer asi radši polkla prášek, když se v bytě zase schylovalo k večírku. Ta vždycky buší na dveře jak smyslů zbavená. Otevřít jí se nám vždycky zdálo riskantní. Bůh ví, co by provedla. Ale to je jedno, protože i tahle zapšklá kočička to jistě zná. Ona taky ví jak se utrhnout ze řetězu.. A ty to taky znáš, anebo poznáš, holčičko, neboj se nic.
Nemáme hranice. Mně se nastavovaly. No samy ne, on mi je nastavoval, samozřejmě. A potom sláva! – pochopil, že už nemůže dál, že už by to bylo moc, a ještě víc než moc, že už nechci a nemůžu. Nechci bejt zticha a chce se mi blít ze sebe samý. Ale budu zticha, budu zticha, když vypadne a už na mě ani nepomyslí.
Mami, fakt to není tím, že jsem kdy byla vožralá ženská. Ten můj problém má přesah tak daleko, že by ses divila. Jenomže já se musím jenom stydět. Stydět se za to, že držím hubu. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Ten se ale má.
Tak nazdar, tangu zdar!
Víš, co to znamená „tango“? To není jenom tanec. To SLOVO má dokonce několik významů, víš. Jednou jsem slyšela, že je to uzavřenej prostor. Taky to může znamenat dotýkání, cítění. Cítila jsem jenom tvůj uzavřenej prostor, ty hajzle. Jenomže mami, teď už je pozdě nadávat. Stydět se budu už navždycky.
A ty? Ještě že už jsi pryč. Máš moc. A ještě to pitomý štěstí, že držim hubu. Nazdar.
Nemáme hranice. Tehdy, ani teď, ani nikdy. To si pamatuj, holčičko.
– redlips cocktail.